V dotazníku jsme se ptali na děti, rodiče ale nezřídka odpovídali i o sobě. Věta „museli bychom začít u sebe“ nebo „selháváme“ se v odpovědích opakuje ve vícero variantách.
Největší vliv? Rodiče sami
Jeden z nejopakovanějších postřehů je jednoduchý: děti dělají to, co vidí doma.
„Své vlastní [telefony] nemají, negativně na ně dopadá, že velmi často do telefonů koukáme my, rodiče.“
„Vadí mi, co dělají telefony s námi rodiči. Proto vidím, že děti nemohou obstát ve vlastní regulaci používání mobilu.“
„Pozoruji podrážděnost a větší neklid i při častějším/delším používání telefonů námi dospělými. Musejí víc bojovat o pozornost.“
„Máme pravidlo, že u jídla není nikde puštěný žádný monitor ani TV, a telefony odkládáme. Večer se telefony také odkládají. To jsou zatím dvě hlavní [pravidla] pro nás rodiče, ale měli bychom být i na sebe přísnější, protože já třeba telefon využívám nadbytečně.“
„Je to dlouhý proces a rodiče musí začít u sebe. Neulehčovat si výchovu přemírou videí a her na telefonu v útlém věku dítěte. Odložit telefon v čase, který věnujete dětem (i u těch starších). Ukázat dětem, že telefon používají k užitečným věcem. Dobře zvážit, kdy telefon pořídit a pak dát dětem důvěru a spíše než sledovat, co přesně dítě na telefonu dělá, sledovat spíše případné změny v chování a návycích dítěte.“
Závislost se týká všech
Rodiče v dotazníku popisují svůj vztah s chytrými telefony na široké škále od omezeného používání až po zkušenost, že kvůli nadměrnému používání museli výrazně změnit své chování.
„Jsem úplný laik. Sama chytrý telefon mám, ale používám omezeně.“
„Zatím ne[máme pravidla], ale zvažujeme sebeomezení, kdy jako rodiče nebudeme před dětmi mobily používat. Jsme ale zatím jen ve stadiu úvah – jsme OSVČ a teoreticky stále „v práci“, mobilem kontrolujeme maily, ale stejně vlezeme na sítě, do zpravodajství apod., čili selháváme.“
„Naše děti jsou zatím malé, 5 a 6 let. Ale když vidím, co dělá mobil se mnou, upřímně mě děsí, že bych jim ho měla dát do ruky. Dostala jsem smartphone ve třiceti a přesně jsem věděla, že si na něm vytvořím závislost.“
„Nikdy jsem nechtěla mít chytrý telefon, posléze jsem ho pár let měla kvůli práci a už u něj zůstala. Nyní jsem se vrátila k tlačítkovému a je to obrovská úleva, i když to některé věci již dost komplikuje. Vypěstovala jsem si totiž závislost na doomscrollingu a bylo celkem dost těžké se jí zbavit, vůle nestačila, potřebovala jsem hodně podpory i medikaci. Alespoň už můžu jít příkladem a dcera uvidí, že se dá přežít i bez toho.“
Rodiče bez smartphonu i na vážkách
Úlevu vyjadřují rodiče, kteří měli možnost si zvolit život bez chytrého telefonu.
„Minimální [vliv chytrých telefonů]. Naše děti je nepoužívají a i my rodiče máme jako hlavní telefon tlačítkový právě z důvodu nekázání vody a pití vína.“
„Já i manžel jdeme příkladem a chytrý mobil nemáme. Máme přeci počítače. Na co chytrý mobil. Abychom od rána do večera sledovali influencery? Na to je život příliš krátký. Raději trávíme čas jinak. Ruční práce, příroda, sport. Tato pravidla jsme nastavili i v širší rodině. Ostatní je respektují a řídí se jimi.“
Velká část rodičů se nachází v jiné situaci: vědí, že by měli jít příkladem, ale zatím to nedělají nebo dělají jen částečně.
„Zatím omezujeme nás dospělé, snažíme se nepoužívat telefony v přítomnosti dětí, především u jídla a při komunikaci s nimi.“
„Doma si děti telefon občas na několik minut mohou půjčit k fotografování, natočení videí nebo rychlému vyhledání informací, přehrání hudby, apod. Nemáme na to limit, bývá to za přítomnosti nás rodičů, činnost ukončí po pár minutách buď samy a nebo na naše vyzvání. Rádi bychom v rodině směřovali k lepší praxi ve smyslu omezení činností na smartphonu ve prospěch notebooku. Je to trochu o zvědomování a překopání nevhodných návyků ze strany nás dospělých, abychom mohli jít dětem lepším příkladem.“
Závěrem: Výzva pro rodiče, nejen pro děti
Rodiče, kteří jsou nejdůslednější v nastavování pravidel používání chytrých telefonů u dětí, jsou zpravidla ti, kteří začali u sebe. Někteří přešli na tlačítkový telefon, jiní smazali aplikace ze smartphonu. Jiní odkládají telefon vždy, když tráví čas s dítětem, a předem mu říkají, proč ho opět do ruky berou. Jiní si pravidla sepsali spolu s partnerem, pro sebe, nejen pro dítě. Tak jako tak ale platí, že žádný rodič by se v nastavování pravidel neměl cítit osamělý.