Odpovědi rodičů na úvodní otázku, jaký vliv mají podle nich chytré telefony na jejich děti, tvoří široké spektrum zkušeností od klidného „zatím žádný problém“ přes „řešíme to každý den“ až po traumatické zkušenosti. Data z dotazníku ukazují, že za veskrze negativním hodnocením role chytrých telefonů ve výchově a rodinném chodu se skrývají velmi různorodé příběhy, a že výsledek závisí na kombinaci věku dítěte, osobnostního nastavení ale i konkrétní rodinné kultury. V odpovědích rodičů jsme rozpoznali pět skupin.
Skupina první: Smartphony děti nemají, problém zatím není
První skupinu tvoří rodiče, jejichž dítě chytrý telefon ještě nemá, a zkušenosti jsou proto prozatím omezené. Tato skupina ale není bez obav. Slovo „zatím“ se v jejich odpovědích opakuje jako varovný signál.
„Děti jsou na prvním stupni základní školy, mobily nemají. Abychom se s nimi mohli v případě potřeby spojit, mají chytré hodinky, ze kterých mohou volat pouze přednastaveným kontaktům. Sociální sítě na nich nejdou pustit. Výborně funguje nastavování funkcí pouze přes aplikaci rodiče, máme tak pod kontrolou, co děti na hodinkách mohou dělat. Hodinky také samy odmítají příchozí hovory z jiných než přednastavených čísel. Za mě je to ideální nastavení soukromí a bezpečí dětí a rodičovské kontroly.“
„Zatím [vnímáme vliv chytrého telefonu jako] malý (dítě svůj telefon nemá, pouze si občas půjčuje náš), ale bude se to zhoršovat.“
„Naše děti jsou zatím malé, 5 a 6 let. Ale když vidím, co dělá mobil se mnou, upřímně mě děsí, že bych jim ho měla dát do ruky. Dostala jsem smartphone ve třiceti a přesně jsem věděla, že si na něm vytvořím závislost.“
Tato skupina zároveň popisuje obavy vyvstávající z návyků kamarádů a známých.
„Zatím je nemají, ale děti přátel je používají nepřetržitě, a to mě děsí. Už si vůbec nehrají. Oproti tomu naše děti si hrají téměř pořád.“
„Své vlastní [telefony] nemají, negativně na ně dopadá, že velmi často do telefonů koukáme my, rodiče. Jinak do nich koukávali u kamarádů na návštěvách, později jsme se dozvěděli, že třeba i dvě hodiny v kuse (když měly 4 a 6 let), posléze jsme stanovili pravidla pro takové návštěvy, že si budou hrát bez mobilů.“
Důležitým poznatkem také je, že samy děti ne vždy po chytrém telefonu touží.
„Zatím velmi malý [vliv chytrého telefonu], protože děti (7 a 9 let) vlastní smartphone připojený nemají. Používají od sítě odpojené smartphony, kde mají Spotify a staženou hudbu, nejvíce využíváme na delší cestování. Doma je k dispozici nemají. Vnímáme,že okolní rodiny již dětem chytré telefony pořídily a děti to občas komentují, v poslední době ale spíše kriticky a uvědomují si, že to jejich vrstevníkům bere čas. Syn má kvůli dojíždění na kroužek tlačítkový telefon a ozve se, když potřebuje.“
„Naše děti mobilní telefony nemají, zatím tedy přinesly pouze pár nevydařených návštěv u kamarádů, kteří si místo společné hry vytáhli telefony. Syn (7) byl z toho zklamaný, ale spíš ho to vedlo k názoru, že kamarád je „nudný“, než že by chtěl taky telefon.“
Chuť začít zacházet s technologiemi se navíc dá saturovat i jinými cestami než vlastním smartphonem.
„Okolo digitálních technologií máme jasná pravidla. Mohou využívat pouze počítač o víkendu a to jen jednu hodinu v sobotu a jednu hodinu v neděli. Mohou hrát hry na platformě Déčko. Dále mohou asi dvakrát týdně využívat tablet pro aplikaci mapy.cz, kde je nejvíce baví jezdit prstem po mapě a zkoumat okolí a celý svět. A také letecký radar. Asi dvakrát měsíčně mohou využít PC k programování vlastního domu na platformě 3d.homestyler. To je zatím jediné, co mají povolené. Na focení mají obyčejné fotoaparáty. Vlastně bych jim v ideálním světě nedovolila ani to, ale zakázané ovoce chutná nejlépe…“
Skupina druhá: Děti smartphone mají, zvládáme to
Druhá skupina rodičů popisuje situaci jako zvládnutelnou – mají doma funkční pravidla a dohodu na konkrétních funkcích telefonu, které děti mohou využívat. Jedná se často o rodiče dětí, které mají vlastní smartphone čerstvě. Napětí kolem telefonů proto zatím nepanuje. Rodiče ale zmiňují, že je potřeba aktivní přístup k dětem i vytváření alternativ pro držení kroku s dobou.
„Dcerka neměla mobil do 11 let, dohodly jsme se, že mobil slouží zejména na poslech hudby, a celkem s ním může strávit max. 3h a to ne vcelku. Máme Family Link, takže vím, co skutečně dělá na sítích…dohodu dodržuje a na internetu sleduje pouze Spotify a Youtube, jinam nechodí… Metodu nemáme, hodně se bavíme, mluvíme o věcech a vysvětlujeme si, ale máme na to čas, jsme umělci a pracujeme z domova.“
„Dcera (9 let) svůj první telefon dostala minulý týden, především kvůli pochlubení se paní učitelce a spolužákům fotografií – byla s prarodiči na rybách a chytila trofejního kapra. Fotografie ukázala a od té doby je mobil odložený ve skříni. Na telefonování má hodinky.“
„V našem případě vliv mobilního telefonu nevnímám, rodiče nastavují hranice. My je máme v tomto případě nastavené pevně, nejsme líní se dětem věnovat – povídání si, hraní společenských her, výlety, sport, trávení času v přírodě apod. Nechceme je svěřovat digitální chůvě.“
Skupina třetí: Vnímáme negativní vliv v reálném čase
Třetí skupina rodičů dětí, které již vlastní smartphone mají, popisuje konkrétní negativní dopady, se kterými se každý den setkávají. Děti se hůře soustředí, po odložení telefonu bývají velmi podrážděné. Neumí si najít jinou formu zábavy, nechtějí si hrát ani číst. Často ztrácí i zájem o pohyb a fyzické aktivity. Ovládání rodičovských aplikací, které má regulaci pomoci, může někdy rozdělit rodiče na hodného a zlého policajta.
„Pokud u nich tráví více času, jsou nervní, nepříjemní, unavení. Vzniká tak mnoho hádek a nepříjemných situací. Odmítají se účastnit rodinných aktivit, případně od nich dobíhají k telefonu.“
„Více času na mobilu = více agresivity, nesoustředěnost, neumí se pak zabavit jinak, nic moc se jim nechce, málo pohybu.“
„Limity sice víceméně dodržuje, občas to chce změnit, jsou i určité výjimky (nemoc atd.), ale jinak se snažím pravidla dodržovat. Bohužel také ovládám Family link já, ne manžel, takže manžel je tím pádem jakoby „hodnější“.“
Ve zkušenostech rodičů se často objevuje přirovnání telefonu k magnetu, potažmo k droze. Rodiče popisují, že dítě samo není schopno odložit telefon z vlastní vůle, a že po odložení prochází něčím, co připomíná abstinenční příznaky: vztek, pláč, neschopnost se zabavit.
„Ze zkušenosti z minulých let, kdy synovi bylo kolem třílet a občas se díval doma na pohádky na smartphonu, vím, že se u něj velmi rychle vyvinula závislost – když se nemohl dívat, vztekal se, plakal. Budil se brzy ráno a hned se chtěl dívat. Řekla jsem stop a úplně zrušila dívání se na pohádky a jeho chování se za několik dní zase vrátilo k normálu.“
„Z širší rodiny máme zkušenost i se starším dospívajícím, který je závislý na Instagramu a messengeru až k fyzickým projevům, jako je úzkost, třas, absťák při relativně krátké době bez telefonu v ruce.“
Skupina čtvrtá: Mezi různými pravidly
Specifická situace nastává v rodinách po rozvodu, s různými pravidly u druhého rodiče, ale i u dalších pečujících, nejčastěji prarodičů. Rozdílné názory a přístupy mohou vést k tomu, že pravidla přestávají být účinná, nebo se rozmělňuje jejich smysl.
„Moje dítě žije ve dvoudomácnostech. Se mnou nemá pravidelný přístup k těmto technologiím. U otce naopak ano, poměrně hodně času, i když s časovým omezením na den. Vnímám, jak těžké pro dítě je nemít přístup, jak hledá cestičky, jak se k přístroji dostat a jak ho uspokojuje už jen na mobilní telefon sahat. Ta potřeba mít to v rukou je evidentní. V podstatě každý týden procházíme „odvykací kúrou”, aby následně další týden přístup měl. Čili motáme se v kruhu, ve kterém nemáme šanci najít kompromis. Dítě se samozřejmě vzteká, vyjadřuje frustraci.“
„V domácnosti mojí a v domácnosti otce nastavená pravidla jsou, jen úplně odlišná. Já se stavím k co největšímu odpoutání se od digitálního obsahu, dovoluji náhodně, bez pravidelnosti a s důrazem na znalost konzumovaného obsahu. Zjišťuji, že toto nám funguje mnohem lépe, než vyhrazený čas a den pro konzumaci.“
„Nejstarší syn (8let) má limit 2x týdně 25 minut Minecraft. Mladší syn (6let) stejný limit hry na ČTDéčko. Tohle nastavení nám funguje, kluci více většinou nevyžadují. Občas nám do toho nemile vstoupí ústupky ze strany prarodičů.“
„Zažívám podraz ze strany rodinných příslušníků, kde se ztrácí přehled o čase a i přes veškeré snahy zvládne na tabletu nebo telefonu strávit hodiny (když je pod dohledem jiné osoby).“
Skupina pátá: Výrazně negativní zkušenosti
Mezi odpověďmi rodičů se objevily i svědectví o traumatických zkušenostech, do kterých se rodina může kvůli chytrým telefonům v rukou dětí dostat. Kromě ztráty zájmu o jakékoliv věci, který u dětí pozorují, rodiče mluví i o „ztrátě dítěte“ – zažívají pocit, že po použití telefonu je dítě jiné.
„Dceru (21) velmi negativně ovlivnily sociální sítě. Přibližně v 11 letech ji vydíral predátor a vymámil z ní sexuální video. Druhá dcera (19) se díky sítím srovnávala s jinými a od cca 14 let nenávidí své tělo. Velmi jí to ublížilo a izolovalo. Následky si nese velké. Syn (15) tráví množství času sledováním anime. Naučil se skvěle anglicky. Zatím není nic zřetelně špatně, nicméně mi nedávno sdělil, že pay gap je v pořádku a že za manosféru si my ženy můžeme samy…“
„Přijde mi, že u syna jsem tím ztratila kontakt… Když přijde ze školy, je jen na mobilu, prakticky ho musím neustále od něj odtrhávat, a to tam má sice limity, ale stejně… Jako bych ho tím ztratila a nebyl takový jak dřív, tím pádem se i o víc věcí nezajímá, co se v rodině děje (…) Také slovní zásoba se mu zhoršila, více sprostých slov a u her je hodně hlasitej, hodně řve, hodně to prožívá, což nesnáší naši sousedi v bytě… A také často po dohrání je takový podrážděný a nedá se s ním pořádně mluvit. Je mu 11, jen pro ilustraci.“
„Lituju dne, kdy se moje dvě děti 11 a 13 let dostaly do online světa. Závidím svým rodičům, že toto ve výchově neřešili. Neřešíme doma nic jiného než limity, jak to mají ostatní, porušování limitu atd. Velmi mě to vyčerpává a nesmírně to narušuje chod rodiny.“
Jeden z respondentů pak na otázku o vlivu chytrých telefonů na děti odpověděl jednoslovně: „Peklo…“
Závěrem: Co mají různé zkušenosti společného?
Zkušenosti rodičů s chytrými telefony u dětí se výrazně liší. Z odpovědí rodičů, kteří popisují úspěšné zvládání situace, vyplývají tři obecné vzorce:
- Sami telefon před dětmi používají úsporně nebo se snaží nepoužívat vůbec.
- Daří se vytvářet prostředí, kde je možné o tématu otevřeně mluvit, a kde se zacházení s chytrými telefony neřeší zákazy, ale spíše formou sdílené odpovědnosti.
- Škola nebo nejbližší sociální okruh rodinu v pravidlech podporuje, nikoliv podrývá.
Mezi rodiči je zároveň ale spousta těch, kteří vnímají negativní vliv chytrých telefonů na jejich děti, a zatím nenašli uspokojivé řešení. Velký vliv má právě i různost pravidel a nastavení či nepodporující postoj ve školách a dalších kolektivech.