Vláda Andreje Babiše vyjádřila podporu regulaci mobilů na školách. Andrej Babiš i prezident Petr Pavel pak podporují také zákaz sociálních sítí pro děti do patnácti let. Shrnujeme ožehavé body, které jsou pro nás jako pro Dětství bez mobilu v současné debatě důležité.
Po tichu, kdy se česká politická reprezentace diskuzi o problémech ohledně dětí v digitálním prostoru vyhýbala, nastává otočka o sto osmdesát stupňů. Děje se tak mimojiné poté, co jsme v září jako Dětství bez mobilu spolu s dalšími zveřejnili výzvu za plošná pravidla pro mobily na školách.
V uplynulých týdnech se staly dvě důležité věci:
- Ministr školství Robert Plaga se pustil do tématu plošné regulace mobilů na školách, začít chce rozesláním metodiky, což se má odehrát velmi rychle: zhruba do měsíce. Obecně pak mluví o “zákazu mobilů o přestávkách”. Akcent na přestávky je ze všech vyjádření zřejmý a nemělo by zapadnout, že vláda, jak vyplývá z programového prohlášení, chce do výuky zavádět využití AI. Přesnější legislativní podoba zatím z vyjádření není zřejmá. Konkrétnější návrh naopak již přichystali poslanci KDU-ČSL, podle kterých by do deseti let věku dětí neměly být mobily využívány ani ve výuce.
- Na sociální síti Facebook, kterou Andrej Babiš využívá jako primární nástroj komunikace, premiér vyjádřil podporu zákazu používání sociálních sítí pro děti mladší 15ti let. Tento zákaz podporuje i prezident Petr Pavel.
Nížu shrnujeme, co nás na probíhající mediální bouři spojené s oběma návrhy zaujalo a co by nemělo zapadnout.
Školy by neměly předpokládat, že děti mají chytrý telefon.
Omezení telefonů o přestávkách zní jako dobrý, byť dílčí cíl. Pokud jde ale o využití chytrých telefonů ve výuce, nemělo by se automaticky pracovat s tím, že ho děti mají či mít budou. Pokud děti ve škole v jakémkoliv věku z jakéhokoliv důvodu nebudou mít vlastní chytrý telefon, měla by škola samozřejmě zajistit vlastní zabezpečné přístroje, pomocí kterých budou práce ve výuce probíhat.
Stejně jako si děti nenosí na biologii kostru, na chemii baňky a na tělocvik fotbalové brány, neměly by při výuce potřebovat ani vlastní chytrý telefon. Kdo chce argumentovat, že si s sebou např. nosí pastelky, dodejme, že z těch nevyplývají rizika spojená s digitálními nástroji – v řadě měst navíc stále existuje koncept pastelkovného, které bylo plošně zrušeno v roce 2012, kdy se rodinám na podobné výdaje přispívá.
Při promýšlení regulace užívání chytrých telefonů ve školách by se Česko mělo inspirovat a poučit ze zkušeností ostatních.
Podoba plošných pravidel pro chytré telefony ve školách může být různá a různě odstupňovaná. Česko má tu výhodu, že tak dlouho otálelo, že již může čerpat z četných zahraničních zkušeností a příkladů dobré praxe. Poučit se lze i od škol, které v Česku již regulaci smartphonů zavedly. Nepřekvapí, že těmi nejpilnějšími regulátory, kteří často promýšlí i odstupňování dle věku, jsou v Česku soukromé školy, kde není výjimkou ani umísťování telefonů do speciálních boxů. Většina podobných taktik na omezení chytrých telefonů, kterým se v Česku řada lidí stále diví a ptá se “jak by to asi tak prakticky fungovalo”, je dávno vyřešená a vyzkoušená.
Sítě mohou být pro děti nebezpečné, ověření věku je však jen jedním z možných přístupů k řešení.
Sociální sítě mohou dětem přinášet různá rizika, je však škoda, že se v Česku debata smrskla na věk. Již nyní totiž platí, že sítě by neměly být dostupné do 13 let, od 13ti do 15ti by pak měly být dostupné jen se souhlasem rodičů, jak je to koneckonců i v zásadách těchto sociálních sítí. Tato pravidla však dosud nikdo nevymáhal, nikoho nezajímala. Často jsme naopak svědky toho, kdy škola ať už přímo či nepřímo nutí děti využívat například WhatsApp. V Česku jsme se také zatím ani nezasnažili přijmout tzv. “kladivo na platformy”, tedy Akt o digitálních službách (DSA), který vymáhat stávající pravidla umožňuje.
Ověřování věku by možná přispělo k tomu, že by se děti na sítě dostávaly hůře, ale neovlivnilo by samotnou podobu a fungování sítí – hlavní problém, který musíme vyřešit.
Trestat bychom měli provozovatele sociálních sítí, ne rodiče.
Často se objevuje argument, že bychom chytré mobily a sítě neměli omezovat, že je to na rodičích a jejich výchově. To důsledně odmítáme.
Jakkoli jsme pro vzdělávací programy, problémy spojené s chytrými telefony potřebují systémová řešení. Není v moci jednotlivce ovlivnit nebo dopodrobna rozumět, jak fungují mechanismy sociálních sítí či např. „svlékací aplikace“, stejně jako třeba není možné na individuální úrovni ovlivnit zdravotní parametry potravin prodávaných v obchodech.
Problémy dopadající na děti z digitálního světa jsou reálné.
Zákazy či regulace jsou často odmítány zlehčováním problémů plynoucích z digitálního světa. Považujeme za důležité zopakovat a zdůraznit, že pozorované problémy spojené s digitalizací dětství jsou – minimálně v rámcí naší rodičovské skupiny a jejího širokého okolí – pociťovány jako reálné a oblíbená analogie například se sledováním televize za nás neobstojí.
Považujeme za důležité, že kauzalitu mezi vzestupem duševních obtíží mezi dětmi a chytrými telefony vnímá kromě dalších rovněž současný ministr zdravotnictví Vojtěch. (Pro pořádek dodáváme, že i my od začátku na našem webu píšeme, že na zhoršujícím se duševním zdraví dětí se podílí více faktorů, než jen sítě a mobily).
Co budeme dělat dál?
Primárně se chceme soustředit na rozšiřování komunity rodičů a šíření naší výzvy Odložme smartphony, jakkoli budeme i nadále sledovat dění kolem regulace mobilů a sociálních sítí. Čím více nás rodičů bude, tím více bude docházet ke snižování společenského tlaku na nákup a používání chytrého telefonu v dětství. V tom je náš hlavní cíl.