Tento text byl přeložen ze stránek SMARTPHONE FREE CHILDHOOOD.
Přinášíme překlad článku z webu SmartphoneFreeChildhood. Článek shrnuje doporučení Dina Ambrosiho, zakladatele projektu Project Reboot. Jejich úhelným kamenem je jedna rada – jestli něco opravdu funguje, je to mluvit o čase.
Obrátit příběh
Mluvit s dospívajícími o čase stráveném u obrazovky není snadné. Statistiky o duševním zdraví jsou znepokojivé a výzkumy potvrzují, že mezi nadměrným používáním obrazovek a psychickou pohodou existuje přímá souvislost. Ale když se snažíme mladé lidi přimět ke změně, strašení prostě nefunguje.
Co tedy funguje? Podle Dina Ambrosiho je odpověď jednoduchá: mluvit o čase. „Na teenagery nezabírají grafy o duševním zdraví,“ říká. „Ale když jim pomůžu pochopit, že jim někdo krade čas, že hodiny jejich života mizí v něčím byznys modelu, tehdy to začne dávat smysl.“
Hodnota času
Ambrosi, který pravidelně přednáší na školách, říká, že teenageři nejsou slepí. Mnoho z nich si uvědomuje, že tráví na telefonu víc času, než by chtěli – ne proto, že by měli výčitky, ale proto, že vědí, že by ten čas mohli využít lépe. Učí je proto přemýšlet o čase jako o jejich nejcennějším zdroji. Sociální sítě sice vypadají, že jsou „zdarma“, ale cena je vysoká – hodiny jejich dne vyměněné za rozptýlení, dopaminové dávky a něcí zisky. Když mladí pochopí, jak moc technologické firmy spoléhají na jejich pozornost, často se u nich přirozeně objeví odpor.
Jak říká Ambrosi: „Nikdo nechce být manipulován.“
Podle výzkumu Univerzity v Birminghamu tráví průměrný britský teenager (ve věku 12–15 let) 35 hodin týdně na chytrém telefonu – skoro tolik, jako dospělý v práci na plný úvazek. Ambrosi proto vnáší do centra pozornosti jednoduchou informaci: Čas je tvůj nejcennější zdroj. Je to jediná věc, kterou už nikdy nezískáš zpět. Když mladí lidé pochopí, že technologické firmy vydělávají na každém jejich doteku, každém posunu obrazovky, každé sekundě pozornosti, začnou se nad tím víc zamýšlet a často i sami hledají změnu.
A když zjistí, že jejich čas se prodává inzerentům, aniž by o tom věděli, něco se v nich zlomí. Najednou se poselství mění: už to není „měl bys být méně na telefonu“, ale „nedovol jim, aby ti brali čas zadarmo.“
Přístup, který dává sílu
Cílem není vyvolat pocit viny. Jde o to pomoci teenagerům pochopit, že mají moc – že mají kontrolu nad tím, jak svůj čas tráví. Když pochopí, jak sociální sítě fungují, sami se víc snaží nastavovat hranice. Zároveň se otevírá prostor pro smysluplný rozhovor. Ambrosi vidí, že dnešní mladí jsou připravení o tématu mobilů v jejich životě mluvit – jen potřebují, aby s nimi někdo jednal s respektem, upřímností a pochopením.
Jednoduché tipy, které fungují
Ambrosi také sdílí praktické kroky, jak starším dětem pomoci získat nad časem zpět kontrolu:
- Používejte aplikace, které omezují čas na obrazovce.
Například Opal dokáže blokovat vybrané aplikace, nastavit limity nebo vložit krátkou pauzu, než se otevře TikTok či YouTube. - Nespěte s telefonem vedle postele.
Nechte ho přes noc v jiné místnosti a používejte klasický budík – pomáhá to vyhnout se „doomscrollingu“ pozdě v noci i ráno po probuzení. - Mějte sociální sítě jen na jednom zařízení.
Oddělení práce, učení a zábavy dává věcem jasnější řád – a hranice se snáz dodržují.
Naděje na obzoru
„Jsem opravdu optimista,“ říká Ambrosi s odkazem na skutečnost, že stále větší množství teenagerů se o téma kriticky zajímá. „Vidím, že mladí chtějí být součástí této změny. Sami vytvářejí prostory bez chytrých telefonů, ať ve školách nebo na univerzitách.“
Není to ale snadné téma a na mnoha místech pořád vzbuzuje odpor nebo nezájem. Dobrou cestou je ale zvolit správný přístup a správná slova. Pokud se jedná se o otevřený rozhovor bez poučování, dozvíte se od teenagerů, co je přesně pálí a co by se s tím dalo dělat. Můžete jim pak pomoci pochopit, že jejich čas má obrovskou hodnotu – a to nejen pro technologické firmy, ale hlavně pro ně samotné. A že pokud nad ním znovu získají vládu, může to být v jejich životě obrovský gamechanger.