Tento text byl přeložen ze stránek SMARTPHONE FREE CHILDHOOOD.
Pokud vaše dítě touží po chytrém telefonu, není v tom samo. V dnešní době už má smartphone většina dětí na prvním stupni. I když to může být těžké, počkat ještě chvíli může být nakonec obrovskou výhrou jak pro dítě, tak pro vás. Začátek školního věku je už tak plný zážitků a nových zkušeností. Když budete vůči dítěti empatičtí a upřímní, mu můžete pomoci pochopit, proč stojí za to počkat.
1. Začněte empatií
Dejte dítěti najevo, že rozumíte jeho pocitům. Můžete říct například:
„Víme, že si opravdu přeješ chytrý telefon, a že je těžké vidět ostatní děti, které už ho mají. Ten pocit, že jsi mimo, určitě není příjemný – a jsme tu pro tebe.“
Když se děti cítí vyslyšeny, spíše se vám otevřou. Začít empatií jim pomůže pochopit, že to není trest, ale ohleduplný rozhovor.
2. Připomeňte, že každá rodina to má jinak
Je v pořádku, pokud jiné děti mají chytré telefony – každá rodina dělá svá vlastní rozhodnutí. Můžete říct třeba:
„Takhle jsme se rozhodli my, protože si myslíme, že je to teď pro tebe nejlepší. Ostatní rodiny to mohou vidět jinak, a to je taky v pohodě. My děláme to, co nám připadá správné.“
3. Vysvětlete to jednoduše a upřímně
Děti v tomto věku nepotřebují znát všechny detaily, ale ocení pravdu. Zkuste říct:
„Chytré telefony můžou být zábavné, ale nebyly vyrobené s ohledem na děti. Když se poprvé objevily, lidé ještě netušili, jak moc můžou škodit – zvlášť dětem. Teď už ale víme víc a chceme mít jistotu, že budeš v bezpečí.“
Můžete dodat:
„Ve smartphonech je spousta aplikací, se kterými je sranda, ale spousta jich byla navržená hlavně tak, aby na nich člověk trávil co nejvíc času. Navíc se tam může dít spousta věcí, které jsou pro člověka hodně nepříjemné. Chceme tě proto tomu uchránit, dokud na to nebudeš připravený/á.“
4. Vysvětlete, že chytré telefony mohou snižovat sebevědomí
Po nástupu do školy začíná období, kdy si děti teprve začínají budovat sebevědomí. Zkuste říct:
„Na internetu je spousta věcí, ze kterých je lidem nepříjemně a myslí si pak, že nejsou dost dobří. Lidé tam třeba sdílí obrázky, na kterých je všechno upravené, takže to vypadá úplně jinak než ve skutečnosti. Ostatní se pak kvůli tomu cítí mizerně a pochybují o sobě. Chceme, abys vyrůstal/a s vědomím, že jsi skvělý/á tak, jak jsi, a aby ses nemusel/a srovnávat s něčím, co ani není skutečné.“
5. Vysvětlete, jak chytré telefony a sociální sítě opravdu fungují – srozumitelně
Přibližte dítěti širší souvislosti – i malé vysvětlení může mít velký význam.
„Chytré telefony a sociální sítě byly vymyšlené tak, aby vás přiměly pořád scrollovat a klikat, i když už nechcete. Pokaždé, když něco sledujete nebo kliknete na video, aplikace se učí, co máte rádi, a ukazuje vám toho víc a víc, takže je hrozně těžké přestat. Lidé, kteří ty aplikace vytvořili, se nestarají o to, jestli vás to unaví nebo rozesmutní – chtějí jen vaši pozornost. Tak vydělávají peníze. Není to fér a my nechceme, aby se ti to dělo, protože pak přijdeš o spoustu času pro sebe a pro zábavu.“
6. Ukažte mu, co získá tím, že si počká
Pomozte dítěti vidět i pozitivní stránky čekání. Zkuste říct:
„Bez chytrého telefonu máš víc času dělat věci, které tě opravdu baví – ať už je to kreslení, hraní s kamarády, ježdění na kole nebo jen blbnutí a zábava. Můžeš jen tak být sám sebou, aniž by ses musel/a starat o to, co se děje online.“
7. Buďte upřímní ohledně vážných věcí – přiměřeně věku
I malé děti si zaslouží znát rizika, aniž by byly zahlcené detaily. Můžete říct například:
„Spousta věcí na chytrých telefonech prostě není určená dětem. Mohou tam být videa nebo zprávy, které jsou matoucí, děsivé nebo nepříjemné. A někdy se lidé vydávají za někoho jiného, aby děti oklamali. Chceme se ujistit, že jsi v tomhle věku v bezpečí a nebudeš vystavený/á něčemu, s čím si nebudeš vědět rady. Až budeš starší, můžeme si víc povídat o tom, jak s tím zacházet – ale teď tě od toho chceme hlavně uchránit.“
8. Nabídněte jiné způsoby, jak získat pocit samostatnosti
Pro mnoho dětí souvisí touha po telefonu s pocitem dospělosti. Ten můžete ale naplnit jinak:
„Můžeme si promluvit o jiných způsobech, jak můžeš být samostatnější – můžeš třeba chodit sám/sama do školy nebo si sám/sama zajít do obchodu.“
„Co kdybychom začali přemýšlet o tom, kdy bys mohl dostat chytré hodinky nebo tlačítkový telefon? Můžeš nám pak zavolat nebo poslat zprávu, když budeš potřebovat.”
Tyto malé kroky mohou výrazně pomoci dítěti cítit se dospěleji a důvěryhodněji.
9. Buďte vzorem
Děti vás neustále sledují. Pokud uvidí, že jste neustále přilepení k telefonu, těžko jim vysvětlíte, že mají od svého života chtít něco jiného. Můžete říct:
„Přemýšleli jsme o tom, kolik času trávíme na telefonu i my. Možná bychom všichni mohli pracovat na tom, abychom obecně trávili méně času u obrazovek.“
10. Udržujte rozhovor v chodu
Dejte dítěti najevo, že to není navždy:
„Budeme o tom dál mluvit, jak budeš starší. Až přijde ten správný čas, vymyslíme to společně – a uděláme to tak, aby ti to vyhovovalo a zároveň tě to chránilo.“