Smartphony usnadňují život – platíme jimi jízdenku na vlak, parkování, udržujeme skrze něj kontakt. Ve většině rodin jsou už nepostradatelné. A ne každé dítě s telefonem je vystavené nebezpečí. Je tedy na místě se zeptat: jsou smartphony opravdu tak špatné? Článek ze serveru iniciativy Smartphonefreechildhood.co.uk nabízí pohled ze širší perspektivy.
Smartphone je nezbytný nástroj – pro dospělé
Smartphone je úžasný technologický výdobytek. Pomáhá nám orientovat se ve světě, zůstat v kontaktu, zachycovat vzpomínky a organizovat náš život. Pro většinu dospělých se staly nepostradatelným nástrojem – a v mnoha ohledech výrazně usnadňuje život, nahrazuje funkci spoustu jiných přístrojů.
Je tedy pochopitelné, že chceme tuto užitečnost předat i našim dětem. Díky smartphonu nám mohou zavolat, když potřebují pomoc. Mohou se díky němu cítit součástí dění. A zdá se, že ho mají všichni jejich kamarádi.
Ale prostá pravda je, že smartphony jsou určeny pro dospělé – kteří mají schůzky, které si musí naplánovat, složitý harmonogram, který musí zvládnout organizovat, nákupy, které musí objednat. Narozdíl od dětí, které naštěstí nic z toho nepotřebují dělat. A všechna tato pohodlnost má i vážné nevýhody. Když se podíváme na to, co získáme a co ztratíme, když dáme dítěti smartphone, odložení o několik let může být tím nejlepším rodičovským rozhodnutím, jaké kdy uděláme.
Ztráta příležitosti trávit dětství jinak
Průměrný britský teenager dnes tráví přibližně 35 hodin týdně se svým smartphonem. To je více než práce na plný úvazek – a pro mnohé to začíná ještě v předpubertálním věku.
Co v tom všem čase chybí? Osobní rozhovory. Běhání a hraní si venku. Nudění se, které podněcuje kreativitu. Šance rozvíjet sebevědomí a odolnost – bez filtru v mobilních aplikacích.
Smartphony často považujeme za pomocný nástroj. Smartphone ale není jen telefon – je to návykové prostředí, které je navržené tak, aby se od něj těžko odtrhávalo. A každá hodina, kterou zabírá, je hodinou, kterou by děti mohly trávit něčím obohacujícím.
Změna vnímání sebe sama u dětí
Jedním z aspektů dětského života, který ve vztahu k mobilům často opomíjíme, je emoční vývoj. Smartphony dětem poskytují neustálý přístup k sociálním médiím – a s ním i neúnavný proud filtrovaných obrázků, kurátorovaných životů a zpětných vazeb, na které člověk snadno navykne a už se bez nich neobejde.
Sociální sítě nutí děti měřit svou hodnotu v lajcích, sledování a srovnávání. Vytvářejí nová pravidla pro společenský život a identitu. A to má reálný dopad. Zejména u dívek studie ukazují souvislost mezi používáním sociálních médií a rostoucí mírou úzkosti, deprese a problémů s vnímáním vlastního těla.
Nejde jen o to, co děti vidí. Jde o to, jak se díky tomu cítí – o sobě samých, svých přátelstvích a svém místě ve světě.
Největší ohrožení pro mozky dospívajících
Mozky teenagerů jsou ve vývoji – zejména ta centra, která jsou zodpovědná za kontrolu impulsů, regulaci emocí a rozhodování. A smartphony s jejich nekonečným scrollováním, neustálými notifikacemi a designem zaměřeným na dopamin mění způsob, jakým dospívající prožívají odměňování, pozornost a propojení s ostatními.
Smartphony nejsou samy o sobě „špatné“. Jsou to výkonné a pozoruhodné nástroje. Ale právě o to jde – jsou výkonné. A děti jsou vůči jejich funkcionalitám nejzranitelnější. Jejich mozky nejsou připraveny na odpovědnost, která přichází s neustálým přístupem k online světu. Nejde o posuzování jejich vyspělosti – je to prostě biologie.
Mnoho věcí se může pokazit
Jistě, ne každé dítě se smartphonem upadne do temné díry škodlivého obsahu nebo začne kvůli sociálním médiím ponocovat a připravovat se o zdravý spánek – ale rizika jsou reálná a rostou.
V současné době máme k dispozici stále více výzkumů, které spojují intenzivní používání smartphonů se špatným spánkem, sníženou koncentrací, vyšší mírou úzkosti a nižším celkovým pocitem pohody. Nejedná se pouze o přechodné vedlejší účinky – jsou to změny, které mohou dlouhodobě ovlivnit způsob, jakým se děti učí, komunikují a vyvíjejí.
Smartphony s sebou přinášejí také silný sociální tlak – skupinové chaty, FOMO a neustálý strach z vyloučení. A pak je tu samotný obsah. Děti mohou snadno narazit na věci, na které nejsou z hlediska jejich vývoje připravené – od porna přes obsah podporující anorexii až po toxické ideologie. Smartphony jsou zařízení navržená tak, aby byla návyková. Obchodní model v pozadí jejich rozvoje závisí na tom, aby děti neustále scrollovaly, nikoli na tom, aby se naučily rovnováze nebo sebekontrole.
Ano, smartphony mohou poskytovat nezávislost, propojení a jistotu. Existují ale bezpečnější způsoby, jak dětem tyto věci poskytnout – zejména v raném dospívání.
Otázka zní: stojí rizika za to?
Existuje střední cesta
Odložení pořízení smartphonu na pozdější věk neznamená odříznout dítě od světa. Mnoho rodin začíná s tlačítkovým telefonem – takovým, který umožňuje volání a posílání SMS, ale nemá aplikace, hry ani přístup k internetu.
Je to chytrý první krok. Děti zůstávají ve spojení, aniž by byly příliš brzy vtaženy do digitálního světa. A díky tomu je přechod na plnohodnotný smartphone – až budou připraveny – mnohem snazší.
Text byl přeložen z webu iniciativy Smartphone Free Childhood (www.smartphonefreechildhood.org), odkaz zde https://www.smartphonefreechildhood.org/resource/are-smartphones-really-that-bad-for-kids