Rodičovská skupina Dětství bez mobilu zveřejnila výzvu určenou současným a budoucím představitelům Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy ČR. Česko se podle ní vyhýbá diskuzi o vlivu mobilů na děti a je jednou z posledních evropských zemí, která pro užívání mobilů ve školách nemá plošná pravidla. Na výzvě se podílela nově založená iniciativa Digibalanc Michaely Mlíčkové Jelínkové či zakladatelka Slow Tech Institutu a autorka knihy Hry, sítě, porno Michaela Slussareff. Podepsalo ji i několik dalších organizací a osobností, které se problematikou zabývají, jako Psychologický institut Re-life, Asociace klinických logopedů, Ester Geislerová či bývalá ředitelka českého Googlu Taťána le Moigne.
Česká rodičovská iniciativa Dětství bez mobilu vznikla na začátku roku 2025 a jejím cílem je ovlivnit českou debatu o tom, jak děti používají digitální technologie.
„V Česku máme sklon problémy spojené s chytrými mobily podceňovat, což se ukazuje i na tom, kolik dětí je používá rizikově. Proto chceme propojit rodiče, které téma stejně pálí, a vnést do české debaty nový pohled: že zvyšovat věk, ve kterém děti dostávají chytrý mobil a zároveň snižovat čas, který na něm tráví, není nic divného, ale naopak zdravého,” komentuje hlavní cíle iniciativy její členka Anna Uhnák Kárník.
„Plošná pravidla pro mobily ve školách nejsou dokonalým řešením, ale můžeme jimi začít v rámci snižování vlivu digitálních technologií v životě dětí, zejména těch mladších,” vysvětluje zveřejněnou výzvu mířenou na představitele MŠMT.
Regulaci podporují rodiče i učitelé, přesto chybí jednotná strategie
Výzva cituje data z výzkumů, podle kterých až třetina českých dětí a téměř polovina dospívajících užívá sociální sítě na chytrých telefonech rizikově. Tyto závislostní vzorce chování se projevují už v raném věku a bez regulace se prohlubují. České školství zároveň nemá jednotnou národní strategii co se týče přístupu k mobilním technologiím – plošnou regulaci mobilů na základních školách přitom dle výzkumů podporuje většina Čechů i téměř tři čtvrtiny učitelů základních škol.
„Ze zahraničních studií víme, že plošná regulace mobilů ve školách může mít dopad jak na lepší duševní zdraví, tak na zlepšení akademických výsledků. Nutno zdůraznit, že toto omezení by se mělo týkat přestávek a rozhodně by nemělo nijak limitovat efektivní používání technologií k výuce o hodinách,“ říká odbornice na média Michaela Slussareff, která výzvu podepsala za spolek Slow Tech Institute.
Česko zaspalo. Mobily omezují i země jako Dánsko či Švédsko
Podle Michaely Mlíčkové Jelínkové, která výzvu podepsala za iniciativu Digibalanc, Česko v tématu zaspalo.
„Negativní důsledky nezřízeného používání on-line technologií prostřednictvím zejména smartphonů dětmi jsou dnes už jasně vidět i v datech. Jeden stát za druhým proto nyní reviduje svůj přístup k dětem a digitálním technologiím. Začaly tam, kde se to nabízí nejvíce – na půdě škol, a to regulací smartphonů jako hlavního nosiče neustálého připojení a nevhodného obsahu,” říká Mlíčková Jelínková, která dlouhodobě sleduje zahraniční dění.
„Dánsko například doporučuje nepořizovat dětem smartphony do 13 let a spolu se Švédskem provádí de-digitalizaci zejména nižších stupňů školství. Že děti by měly dostat smartphone nejdříve ve 14 letech říká dlouhodobě třeba i Bill Gates. V současnosti má nebo chystá nějakou formu plošné regulace již 20 z 27 zemí EU, 39 z 50 amerických států a desítky dalších po celém světě včetně technologických velmocí: Dánsko, Švédsko, Nizozemí, Izrael, Brazílie, Jižní Korea, Čína a mnoho dalších,” vypočítává.
„Omezení jde často až do věku 16-18 let, tedy až do konce střední školy. Smartphony prokazatelně zhoršují pozornost i u teenagerů. Praxe ukazuje, že nejlépe funguje metoda „bell-to-bell“ – od prvního do posledního zvonění jsou telefony mimo dosah dětí. Výsledkem je lepší pozornost, klima ve třídách i méně kyberšikany. České děti a učitelé si zaslouží to samé jako děti v zahraničí – aby stát konečně začal plnit svou roli ochránce veřejného zdraví, odolal tlakům technologického průmyslu a učinil ze škol opět zdravé místo k učení,” apeluje.
Ani podle Mlíčkové Jelínkové přitom regulace nijak neohrožuje získávání digitálních kompetencí.
„Podle prestižního šetření ICILS 2023 je ICT výbava českých škol špičková, což je základní předpoklad pro to, aby děti získávaly digitální kompetence pro život v řízeném, smysluplném kontextu,“ uzavírá Mlíčková Jelínková, která chce zahraniční kontext přibližovat české veřejnosti nově na webu Digibalanc.cz.
Že je Česko v tématu pozadu si myslí i další signatářka výzvy Taťána le Moigne, která dlouhá léta vedla českou pobočku Google:
„Naprosto podporuji trend regulace smartphonů na půdě škol a je velice nezodpovědné, že Česko k podobnému kroku zatím nesebralo odvahu. Důsledky nesou naše děti. Z mého pohledu jde o nevyhnutelný krok. Je to jako kdybychom diskutovali, zda potřebujeme pravidla silničního provozu. Je zodpovědností politiků, aby současnou situaci řešili. Naštěstí se už i v Čechách najdou školy, jejichž vedení k nějakým omezením přistoupilo. Je však v zájmu nás všech, abychom k otázce používání mobilních telefonů ve školách přistoupili konsistentně. Děti potřebují hranice a naše zodpovědnost je jim je nastavit, přiměřeně jejich věku.“
Školy jako bezpečná místa, kde si děti odpočinou od tlaku on-line světa
S výzvou souzní i program Blázníš? No a!, který vzdělává děti ve školách o duševním zdraví. Za Psychologický institut Re-life pak výzvu podepsala klinická psycholožka Zuzana Pavelcová, která se závislostním chováním ve vztahu k digitálním technologiím dlouhodobě zabývá:
„Denní realitou v naší ambulanci je, že část dětí tráví on-line více času než se svou rodinou nebo kamarády. Výsledkem není propojení, ale naopak rostoucí osamělost, úzkosti a pocit vykořenění. Když děti hledají přijetí v anonymním on-line prostředí, jsou zranitelnější i vůči manipulaci a škodlivým obsahům. Školy by proto měly být bezpečným místem, kde si děti odpočinou od tlaku on-line světa a kde jim jasná pravidla pomohou podpořit duševní zdraví. Při tvorbě těchto pravidel však považujeme za nutné zohlednit věk a z něj plynoucí rozdílné potřeby dětí a dospívajících i ve vztahu k on-line světu,“ přibližuje Pavelcová.
K výzvě se připojil také Jan Kršňák, který v rámci svého osvětového projektu Digiděti navštívil stovky českých škol.
„Regulace telefonů sama o sobě dětské potíže související s digitálními technologiemi neřeší, ale je to dobrý začátek. Není potřeba být neustále připojený na internet a školy mohou být místy, kde je možné digitalizaci všeho a všech zmírnit a díky tomu vytvořit prostor, kde mohou děti rozvíjet ty přirozenější stránky lidského života. S klidnější myslí a zdravější socializací budou pak děti používat internet smysluplněji a bezpečněji. Zvláště když je to ve školách i doma budeme učit. To se však bez telefonů dá mnohem lépe než s nimi,” míní Kršňák.
Mezi signatáři výzvy je i organizace IuRe, která se zabývá ochranou soukromí.
„Jsme dlouhodobě skeptičtí k tomu, aby se problémy dětí na internetu řešily skenováním komunikace či třeba ověřováním věku. Stejně jako nechceme takto totalitní stát, tak ale nechceme ani totalitní technologie, které až příliš ovládají náš život. To, že děti průměrně s technologiemi dnes tráví až příliš času a má to na jejich duševní i fyzické zdraví a mezilidské vztahy řadu negativních dopadů, považujeme za prokázané. Regulace mobilů na školách je podle nás relativně jednoduchá cesta, jak děti podpořit v nalézání a rozvoji alternativ k trávení času v digitálním světě a v rozvoji zdravého přístupu k chytrým telefonům, které je jinak sledují na každém kroku,” vysvětluje připojení k výzvě výkonný ředitel IuRe Jan Vobořil.
Dětství bez mobilu chystá návazné aktivity
Výzva cílící na regulaci mobilů v českých školách je přitom jen první z řady aktivit, kterým se chce nově vzniklá rodičovská iniciativa Dětství bez mobilu věnovat.
„Soustředíme se teď už také na propojování rodičů, aby se mohli navzájem podpořit v rozhodnutí odložit u jejich dětí moment, kdy přijdou k chytrému telefonu nebo sociálním sítím. Pokud se k nám na webu připojí, budou dostávat pravidelné tipy a také možnost získat kontakty na další podobně naladěné rodiče v místě bydliště nebo na škole, kam chodí jejich dítě,” vysvětluje další kroky Anna Uhnák Kárník.
Výzvu podepsali (v abecedním pořadí)
- Asociace klinických logopedů, Barbora Richtrová / https://www.klinickalogopedie.cz
- Asociace waldorfských mateřských škol, Táňa Smolková / https://www.awms.cz/
- Blázníš No A?, program primární prevence rozvíjející dovednosti, znalosti a postoje v oblasti péče o duševní zdraví / https://www.blaznis-no-a.cz/
- Dětství bez mobilu, rodičovská iniciativa / http://detstvibezmobilu.cz/
- Digibalanc, Michaela Mlíčková Jelínková / http://digibalanc.cz/
- Digiděti, Jan Kršňák / https://digideti.cz/
- Ester Geislerová / vizuální umělkyně, herečka a autorka projektu Terapie sdílením / https://terapiesdilenim.com
- IuRe, organizace zabývající se ochranou soukromí a digitálními právy / https://iure.org/
- Josef Holý, nezávislý tvůrce podcastu Kanárci v síti, externí vyučující na Psychologickém ústavu akademie věd
- Marian Jelínek, bývalý český hokejový trenér a kouč aktuálně spolupracující s řadou vrcholových sportovců
- Psychologický institut Re-life, Zuzana Pavelcová / https://re-life.cz/
- Slow Tech Institute, Michaela Slussareff / https://slowtechinstitute.org/
- Táňa Le Moigne / manažerka a lídryně v oblasti byznysu a digitálních technologií, od roku 2006 do 2024 ředitelka české pobočky Google
Kontakt
Informace o výzvě a rodičovském hnutí Dětství bez mobilu:
Anna Uhnák Kárník / detstvibezmobilu@proton.me
Informace o dobré praxi v zahraničí:
Michaela Mlíčková Jelínková / digibalanc@gmail.com